Gibon lar

Gibon lar, též gibon běloruký je pravděpodobně nejznámějším druhem gibona a tudíž i celé čeledi gibonovitých.

Giboni jsou aktivní během dne. V korunách stromů se pohybují tzv. brachiací, přeskakují zavěšeni za dlouhé paže. Jedním skokem dokážou překonat vzdálenost až 10 m. V případě potřeby také přebíhá vzpřímeně po větvích a rovnováhu přitom udržuje rozpaženými pažemi. Žijí v malých rodinných skupinách, zvláštností všech gibonů je to, že jsou to jediní monogamní vyšší primáti (snad s výjimkou člověka).

Svá teritoria si označují hlasitými zpěvy, které začíná samice hlasitým, dlouhým houkáním, na které následně odpovídá samec. Každé dueto se mnohokrát opakuje a trvá 15 až 20 sekund. Písně jsou zřejmě vrozené a kromě vyznačování teritoria slouží i k posílení svazku mezi partnery.

Hledáním potravy tráví většinu dne. Z korun stromů slézají jen zcela výjimečně, pijí dešťovou vodu zachycenou v dutinách stromů a to zvláštním způsobem - do jezírka namáčejí hřbet ruky a kapky pak olizují ze srsti. 

V přírodě nemá gibon lar příliš nepřátel, protože je velmi rychlý, aktivní a pohybuje se výhradně ve větvích, mimo dosah šelem, jako jsou levharti nebo tygři. Je však ohrožen masivním odlesňováním a ztrátou přirozeného prostředí, stejně tak jako lovem kvůli masu a nelegálním odchytem mláďat pro obchod se zvířaty.