Jak se daří dvoreckým lvům v Mexiku

Mesfin a Shina se úspěšně adaptují na nové prostředí, mexický vzduch a slunce.

Spokojenost, odpočatost,... tak dnes po více jak týdnu odloučení od skupiny působí pohled na naše dva lvy. Několik dnů pobudou v karanténě a pak je čeká přesun do nového zázemí.

Už jsme tomu nechtěli věřit a nakonec vše klaplo. Po téměř ročním vyjednávání, odkládání, komunikace a přípravách se v úterý 11. ledna vydali na cestu dlouhou 11 200 km. Řeč je o dvou "lvíčatech" narozených v ZOO Dvorec.

Mesfin, samec lva jihoafrického bílého, narozeného 4. května 2017 v ojedinělém vrhu paterčat, odchovaných přirozeně s rodiči. Dnes je již dospělým lvem vyznačujícím se mimořádným vzrůstem (250 kg), silným hlasem a někdy nevrlou náladou. Lvi jihoafričtí jsou největší subspécií lva pustinného, jejich výška a váha se přirovnává k největší kočkovité šelmě tygru ussurijskému.

Shina, samice lva pustinného (východní forma), narozená 19.ledna 2017, po porodu odvržena matkou, péči převzali ošetřovatelé. Lvíče, u kterého ůspěšně proběhl ve stáří 9 měsíců mimořádný chovatelský experiment se zařazením do skupiny lvíčat odchovaných přirozeně. Velká bojovnice a silná lvice s neskutečně mírnou povahou si získala i přes svůj podstatně menší vzrůst dominantní postavení a respekt ostatních lvic.

Proč právě Mexiko? Mexický stát leží v oblasti silně připomínající podnebné pásmo afrického kontinentu. Střídají se zde období sucha a deště, rostou zde podobné keře a stromy a také pro dobré reference na provozovatele Santuaai parku.

Lvi ani jiné kočkovité šelmy narozené v lidské péči nelze reintrodukovat do místa přirozeného výskytu. Brání tomu mnoho aspektů od zařazení do skupiny ostatních lvů, absence tolerance parazitů nebo neznalost hledání potravy a vody.

Náročný transport započal ve dvorecké zoo v úterý 11. ledna s rozedněním a pokračoval přes letiště v Amsterdamu s cílem v Mexico city do nočních hodin 12. ledna. Odtud ještě přesun do parku, vyložení, zdravotní kontrola a začátek nového života. Nebudou zde žít sami. Spolu s dalšími dvěma lvicemi budou tvořit skupinu, dýchat mexický horký vzduch a snad se také radovat z nové generace lvů.

Pro chovatele nebylo loučení se lvy ani trochu jednoduché, ale jejich přemístění bylo důležité pro zachování čistoty krve ve skupině a obrovským milníkem v historii zoo. Zároveň se jevilo jako nejvhodnější v udržitelnosti chovu. Zbylé čtyři lvice si na nového samce ještě chvilku počkají.

Také potěší, že už i v tak vzálené zemi jakou je Mexiko, vědí, že v České republice leží malá zoologická zahrada s chovem geneticky zajímavých zvířat.

Držte jim palce!!!