Buvolec běločelý

Buvolec běločelý

Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi)

Buvolec běločelý je středně velká jihoafrická antilopa, větší ze dvou poddruhů buvolce pestrého. Mají protáhlou hlavou a dozadu se svažující hřbet. Samci i samice na hlavě nesou 35-50 cm dlouhé, kroužkované, zakřivené rohy podobné rohům gazel. Původně se vyskytoval v dnešní Jihoafrické republice, Svazijsku a Lesothu. V 19. století byl díky nekoordinovanému lovu pro maso vyhuben, posledních asi 2000 kusů přežilo v Jihoafrické republice. Ochrana a chov v zajetí umožnily návrat buvolců do jejich původního areálu, kromě toho byli introdukováni také na místa, kde se dříve nevyskytovali - v současnosti žijí také v Namibii, Botswaně a Zimbabwe. Samci jsou vysoce teritoriální a území si značí hromaděním trusu na jednom místě, hrabáním přední nohou v zemi a také výměškem před očních žláz, které otírají o keře a stromy. Samice společně s mláďaty žijí ve větších skupinách odděleně od samců. Přirozeným nepřítelem jsou velké kočkovité šelmy. Samice rodí po 8 měsíční březosti jedno mládě. Ve volné přírodě se živí různými travinami, keři, listy. V zoo je buvolcům předkládáno kvalitní seno, okopaniny a granulované směsi.

Zoo Dvorec chová prozatím jednoho samce, který přicestoval letos na jaře ze zoo Plzeň a dostal jméno Janek. V současné době čekáme na přidělení samice a doufáme ve zdárný odchov této krásné a vzácné antilopy. Buvolci mají svůj venkovní výběh v zadní části zoo u afrického výběhu. V chladných dnech lze buvolce vidět ve společném ustájení s pakoňmi a ostatními antilopami.