Prasata z Afriky

Představujeme prase savanové (Phacochoerus africanus), nepřežvýkavého sudokopytníka z čeledi prasatovitých. Žije v savanách a lesích subsaharské Afriky. Je poddruhem prasete bradavičnatého,které žije v severní Keni, Somálsku a východní Etiopii.Prase savanové obývá velkou oblast střední, jižní a východní Afriky od Eritrey po Jihoafrickou republiku.


Prasata z  Afriky
Celkem 51 článků z rubriky: Příběhy zvířátek
předchozí článek
Lev pustinný
další článek
Lev jihoafrický bílý

Potrava prasat se skládá z trávy různých druhů, kořínků a hlíz, které si vyrývá svými zahnutými mohutnými kly. Pokud najde mršinu nepohrdne jí, vyhledává i malé obratlovce. U požírání potravy vypadá poněkud komicky, protože klečí na předních nohách a opírá se o mozoly na kolenou. Velice aktivní živočich, který žije v oblastech kde je alespoň malý výskyt vody. Miluje válení v bažinách a prohlubních s minimem vody. Kly mu slouží jako zbraně v bojích o samice i na obranu před predátory. V případě ohrožení předstírají mláďata smrt a v momentě dotyku začnou kvílet, volají matku a prchají do nor. Nory jsou velmi hluboké a jsou hlavním útočištěm při napadení. Když běží, má vztyčený tenký ocásek ukončený štětinami.

V Africe nepatří mezi zvířata ohrožená a prozatím jim nehrozí vyhubení. Pohromadě se zdržují matky s mláďaty, samci žijí samotářsky, většinou nemigrují. Samice přivádí v noře po půlroční březosti 3 – 5 mláďat, která jsou plně vyvinuta. Dospělosti se dožívá asi polovina mláďat. Většinou se stávají potravou predátorů (lvů, hyen a levhartů). Chov prasat savanových v zajetí není zdaleka tak jednoduchý. Potýkáme se s velkou citlivostí na chlad, proto je nutné vytápět ubikaci minimálně na 15°C a hlídat poklesy teplot i v létě. Jsou velice citlivá i na parazity, kterých se obtížně zbavují i pravidelným odčervováním. „Savaňáci“ v zoo Dvorec pocházejí ze zoo Plzeň, kde se v únoru 2015 narodila. U nás dostala jména Bivoj a Kačka. Jejich výběh je situován k Africkému výběhu s antilopami v zadní části zoo. Všeobecně jsou tato zvířata velice plachá a lekavá. Zvyknou si na pravidelnou manipulaci a krmení, ale své bázlivosti se nezbaví. Ve volné přírodě se dožívají i patnácti let, v zajetí až dvacet let. Při slunných dnech jsou k vidění ve výběhu.